V křesťanské tradici jsou Vánoce oslavou narození Ježíše Krista. Datum 25. prosince coby den narození Krista má zřejmě svůj původ v oslavě Velikonoc, a to podle jednoduchého výpočtu. Například spis „De solsticiis et aequinocibus“ z poloviny 4. století stanovuje datum Velikonoc na 25. březen, a toto datum ztotožňuje s datem Kristova početí. Připočítáním devíti měsíců pak dostáváme datum 25. prosince. Této teorii vzniku odpovídá i analogické vysvětlení, běžnější na křesťanském Východě, které takto váže 6. duben a 6. leden, kdy křesťané slaví svátek Epifanie čili Zjevení Páně.
Prvním dokumentem, který pak dosvědčuje přímo slavení Vánoc je slavný Filokalův „Chronograf“ z roku 354 uvádějící narození Krista mezi oslavami mučedníků římské církve. Kvůli jisté nepravidelnosti v seznamu úmrtí papežů v tomtéž kalendáři pak můžeme datovat toto svědectví do roku 336. Tento údaj znamená, že křesťané Vánoce coby svátek zrození Krista slavili v Římě nejpozději tohoto roku, pravděpodobně však již dříve.
Zvyk darovat o Štědrém večeru vánoční dárky, tj. 24.12. se stal v českých zemích nedílnou součástí vánoc až v 19.století. V té době i ti nejchudší se snažili dát svým nejbližším alespoň několik červených jablíček a hrst ořechů. V bohatších rodinách se dávaly také dárky, které byli skromné a praktické jako tabatěrky, pantofle, látka na novou sukni atd.
V Čechách rozdává dárky pod vánočním stromkem Ježíšek; tento název byl odvozen ze zdrobněliny jména Ježíš Kristus. V dalších zemích má podobnu roli např. Děda Mráz (Rusko), Joulupukki (Finsko), Christkind (Německo), Père Noël (francouzsky mluvící země) nebo Santa Claus (anglicky mluvící země).
Dále se můžete dočíst:
